obdormio

A New Latin Dictionary by Charlton T. Lewis Ph.D. and Charles Short, LL. D.

ob-dormĭo, īvi or ii, ītum, 4, v. n. and

I a., to fall asleep (class.): ebrium obdormivisse, Plaut. Am. 1, 1, 116: Endymion nescio quando in Latmo obdormivit, Cic. Tusc. 1, 38, 92: sub taxo, Plin. 16, 10, 20, § 51: quem obdormire volumus, Cels. 3, 18: Atiam obdormisse, Suet. Aug. 94: nepetam substernere obdormituris utile est, Plin. 20, 14, 56, § 158 (Jan, eo dormituris).—

B Esp., to fall asleep in death (eccl. Lat.): obdormivit in Domino, Vulg. Act. 7, 59.—

II Act. (anteclass.): omnem obdormivi crapulam, have slept off all my debauch , Plaut. Most. 5, 2, 1.