propheto

A New Latin Dictionary by Charlton T. Lewis Ph.D. and Charles Short, LL. D.

prŏphēto, no perf., 1, ātum, āre, v. a. [propheta],

to foretell , predict , prophesy (eccl. Lat.; cf.: praedico, vaticinor): docet, instruit, prophetat, Prud. στεφ. 13, 101: servi prophetaturi, Tert. Anim. 47: mors Christi prophetata, id. adv. Marc. 3, 19 fin. ; id. Res. Carn. 28; Vulg. Matt. 15, 7 et saep.— Perf. : PROPHETAVIT, Inscr. Orell. 4872.